Poznámka k židovským příjmením

Příjmení Ohrenstein má nejspíš původ ve jménu Aronstein (Aharonstein) - Áronův kámen. Árón nebo také Áron (hebrejsky אַהֲרֹן Aharon) byl starozákonní prorok a první židovský velekněz. Pocházel z kmene Levi a byl bratrem Mojžíše. Stein (kámen) byla často přezdívka pro jméno Izák, který se dožil mezi praotci nejvyššího věku - steinalt znamená německy prastarý.

Židovská rodinná jména se lehce měnila změnou povolání či místem pobytu a tentýž člověk mohl být veden v různých soupisech pod různými jmény.

Proto se městské úřady a česká gubernie obrátily na Apelační královský soud s žádostí, aby každý Žid nesl stálé vlastní a rodinné jméno v německé řeči. Soud jim vyšel vstříc. Císařský patent Josefa II., vydaný 27. srpna 1787, nařizoval od 1. ledna následujícího roku sjednotit a zjednoznačnit židovská vlastní jména a příjmení ve smyslu německé (nebo křesťanské) jazykové zvyklosti. Sjednocení jmen Židů zapadalo do tehdejšího kontextu reformních snah státu o zlepšení evidence veškerého obyvatelstva (v této době se ostatně rovněž ustalovala i křesťanská jména a příjmení). Každý Žid byl povinen zvolit si stálé německé předjmení a rodinné jméno, které nesmí po celý další život změnit, a musí přestat užívat všechna lidová osobní pojmenování. Přestože byla volba stálého rodinného jména nucená, měli Židé v Čechách a na Moravě možnost zvolit si rodinné jméno podle svého úsudku. Některá posměšná příjmení, která nosili Ždé u nás v pozdějších letech, pocházela z Haliče, kde byla rodinná jména určována vládními úředníky. Za pěkné příjmení se platilo.

Další patent z konce října téhož roku předepisoval, že v budoucnosti nesmí být používáno žádné hebrejské, židovské nebo nějaké jiné jméno, které by nemělo německou formu. Patent byl doplněn seznamem 890 mužských a 409 ženských jmen a jejich "židovských" variant, z kterého si měli Židé vybrat¹.

Do konce listopadu 1787 byl každý Žid povinen ohlásit přijaté vlastní a rodinné jméno a uvést též jméno, které nesl doposud. Při krajských úřadech byly zřízeny zvláštní komise, které svolávaly v určitých termínech místní židovské familianty do větších center, kde jim byl přečten císařský patent. Úředníci poté vyplnili do předložených formulářů původní jméno a nově zvolené rodinné jméno (příjmení) každého familianta i jeho rodiny. Tím byla celá záležitost úředně uzavřena a od následujícího roku měla být veškerá evidence vedena již na základě nových seznamů. Od ledna 1788 musely být všechny židovské matriky a všechny zápisy o narození, sňatku a úmrtí vedeny německy.

Tento stav trval až do roku 1836, kdy bylo 20. července dvorským dekretem výslovně ustanoveno neomezovat Izraelity, aby užívali jakákoli německá jména nevyjímaje jména křesťanská.

¹KUDĚLA, Jiří: Germanizace židovských příjmení, Documenta Pragensia XXIII. Praha, Criptorium, 2004.

Zápis o Ohrensteinech ve Familiantské knize, konec 18. století