O událostech, které se odehrály 17. listopadu 1989, slyšel bezpochyby každý.
Pod tímto datem si každý z nás dokáže představit Národní třídu, kde studenti a odvážlivci vyjadřují svůj nesouhlas s režimem, který se u moci držel už příliš dlouho. Je ovšem nutné se na onu událost dívat z individuálnějšího hlediska. Za tím, aby se demonstrace uskutečnila a následně komunistická totalita i padla, stálo spoustu lidí, kteří projevili ohromnou odvahu. Jedním z nich byl i Václav Havel, který proti vládě jedné strany a omezování lidských práv bojoval velmi intenzivně. Byl za to vězněn, vyslýchán a šikanován. Stal se jakýmsi symbolem, který tyto události charakterizuje.
Aby nebylo na jeho dílo, přesvědčení ani život zapomenuto, připravili si studenti Gymnázia Jiřího Ortena akci, kterou chtěli rok 1989 a odvážný boj Václava Havla proti nesvobodě připomenout. Žáci ve svém volném čase pod vedením Ladislava Douši pracovali na krátkém filmu, jenž humornou formou přibližuje žákům dobu, kdy to vypadalo, že budeme se Sovětským svazem na věčné časy. Dramatický spolek zase secvičil za pomoci Štěpánky Králové a Moniky Pekové pásmo s výstižným názvem „Václav Havel a Sametová“. 15.11. se v jedenáct hodin celá škola sešla ve školní aule, aby se zde formou filmu, divadelních her a živých obrazů dozvěděli více o životu a tvorbě Václava Havla.
Je jisté, že z hodin dějepisu každý student Gymnázia Jiřího Ortena má o 17. listopadu četné informace a znalosti. Nelze však tvrdit, že celá akce byla pouze bezcenným opakování. Ti, které události roku 1989 skutečně zajímají, si odnesli jistě mnoho. Je nutností nezapomínat na lidi, kteří se nebáli před oněmi třiceti lety vykřičet svůj názor i za cenu, že by je to mělo stát život. Je také nutností učit se o chybách a omylech, jež jsme v minulosti utrpěli a starat se o to, abychom i nadále žili ve svobodné a demokratické zemi. Co dodat na závěr? Snad jen: „Učit se, učit se, učit se!“
Josef Stanislav Treml