Jiří Orten

Ohrensteinovi v Kutné Hoře – rodiče

Edu­ard Ohren­stein (nar. 5.10.1881 ve Zru­či nad Sá­za­vou – ze­mř. 30.11.1936 v Pra­ze) a Ber­ta Ro­sen­zwei­go­vá (nar. 29.11.1890 v Ne­u­stu­po­vě – ze­mř. 6.10.1970 v Pra­ze) by­li od­dá­ni 24. zá­ří 1912, snad v Ne­u­stu­po­vě. No­vo­man­že­lé Ohren­stei­no­vi se do­sta­li do Kut­né Ho­ry v ro­ce 1913, kdy zde od­kou­pi­li od Ber­ti­na strý­ce Ju­lia Ro­sen­zwei­ga ob­chod se střiž­ním a ga­lan­ter­ním zbo­žím v do­mě č.157 na Kollá­ro­vě tří­dě. Pů­vod­ní dům s č.157 byl zbou­rán a na té­to sta­veb­ní par­ce­le č. 250 byl po­sta­ven dům no­vý a ten do­stal č.185, jež má dodnes. (Ad­re­sa ob­cho­du se střiž­ním zbo­žím, do­kud ješ­tě pa­t­řil strý­ci Ju­liu Ro­sen­zwei­go­vi a je­ho že­ně Alž­bě­tě, je v ad­re­sá­řích Kut­né Ho­ry z let 1898 a 1908 uvá­dě­na ja­ko Pa­lac­ké­ho ná­měs­tí 157). V Kut­né Ho­ře se Ohren­stei­no­vým na­ro­di­ly tři dě­ti, sy­no­vé Ot­to (1913), Ji­ří (1919) a Zde­něk (1929).

Pod­le Sčí­ta­cí­ho ar­chu z úno­ra 1921 byd­le­la ro­di­na ob­chod­ní­ka Ohren­stei­na v Kollá­ro­vě uli­ci, v by­tě čís­lo 3 pseu­do­go­tic­ké­ho do­mu č.315, kte­rý pa­t­řil MUDr. Jo­se­fu Jan­do­vi¹. Je­jich do­mác­nost by­la v tom­to do­mě nej­po­čet­něj­ší a ži­lo v ní cel­kem sedm li­dí. Kro­mě Edu­ar­da a Ber­ty Ohren­stei­no­vých a je­jich dvou sy­nů Ot­ty (v sou­pi­se je za­psán již ja­ko Ota) a Ji­ří­ho to by­ly ješ­tě dvě pro­da­vač­ky (uč­ni­ce) a služ­ka. Všich­ni čle­no­vé ro­di­ny živ­nost­ní­ka Ohren­stei­na mě­li do­mov­skou pří­sluš­nost do Zru­če nad Sá­za­vou, ja­ko ma­teř­ský ja­zyk uve­de­nou češ­ti­nu a by­li moj­žíš­ské­ho vy­zná­ní, stej­ně ja­ko pro­da­vač­ka Ma­rie Kli­nenber­go­vá (nar. 1900 v Pra­ze). Pro­da­vač­ka Ema Blo­cho­vá (nar. 1899 v Tr­no­va­nech u Tep­lic) a služ­ka Rů­že­na Je­lín­ko­vá (nar. 1895 v Hetlí­ně u Kut­né Ho­ry) by­ly vy­zná­ní řím­sko­ka­to­lic­ké­ho.

Kon­cem roku 1924 se ro­di­na stě­ho­va­la do „své­ho.“ Pod­le tr­ho­vé smlou­vy ze dne 18. pro­sin­ce 1924 kou­pi­li od pa­na An­to­ní­na Ma­ší­na, ma­ji­te­le do­mu č.157 men­ší část do­mu, kde mě­li již ně­ko­lik let svůj ob­chod (sta­veb­ní par­ce­la 250/2), a na­stě­ho­va­li se do ní. Dnes je zde her­na. Dru­hou část do­mu (sta­veb­ní par­ce­la 250/1) kou­pil ve stej­ném ro­ce Ja­ro­slav Mo­ra­vec, kte­rý zde měl la­hůd­kář­ský ob­chod. V té­to čás­ti do­mu je dnes ob­chod s lát­ka­mi.

Ohren­stei­no­vi si vět­ši­nu pe­něz na kou­pi do­mu půj­či­li od svých pří­buz­ných. Nej­vět­ší su­mu pe­něz měl ro­di­ně po­skyt­nout Edu­ar­dův bra­tr Au­gustin. Část­ku 100.000,- Kč si půj­či­li od Mar­ty Ohren­stei­no­vé z Cho­mu­to­va a 90.000,- Kč od Val­dy (Va­le­rie) Ohren­stei­no­vé ze Zru­če nad Sá­za­vou. Obě že­ny by­ly Edu­ar­do­vy švag­ro­vé. Su­mu 50.000,- Kč po­skyt­la ku­pu­jí­cím Spo­ři­tel­na měs­ta Kut­né Ho­ry a 5.000,- Kč Adolf Pe­cha z Tep­lic. Vel­ké dlu­hy, kte­ré se Edu­ar­do­vi a ani poz­dě­ji sa­mot­né Ber­tě ne­po­da­ři­lo ni­kdy spla­tit, způ­so­bi­ly ne­sho­dy v ro­di­ně a poz­dě­ji i soud­ní ža­lo­by ze stra­ny vě­ři­te­lů.

Otec ro­di­ny ze­mřel na leu­ké­mii 30. lis­to­pa­du 1936 ve smí­chov­ském sa­na­to­riu Sa­no­pz, v ne­do­ži­tých 56 le­tech, když mu léčbu v té­to pro­mi­nent­ní ne­moc­ni­ci za­ří­dil bra­tr Au­gustin. Edu­ard Ohren­stein byl po­hřben 2. pro­sin­ce 1936 na ma­le­šov­ském ži­dov­ském hřbi­to­vě ro­din­ným pří­te­lem, ra­bí­nem Ri­char­dem Fe­de­rem². Přes­to­že se Edu­ar­do­vo jmé­no ob­je­vu­je i na des­ce hro­bu Or­te­nů-Ohren­stei­nů-Or­ne­stů v ur­no­vém há­ji No­vé­ho ži­dov­ské­ho hřbi­to­va v Pra­ze Straš­ni­cích, ne­by­lo je­ho tě­lo ni­kdy z Ma­le­šo­va pře­ve­ze­no.

Po Edu­ar­do­vě smr­ti ved­la Ber­ta živ­nost sa­ma, a to až do červ­na 1942, kdy byl ob­chod za­ri­zo­ván. Dne 8. lis­to­pa­du 1941, tzn. dva mě­sí­ce po Ji­ří­ho smr­ti, se ješ­tě jed­nou vda­la. Je­jím dru­hým mu­žem byl vdo­vec Ru­dolf Pollak (na­ro­zen 1. květ­na 1888 v Ná­cho­dě), ži­dov­ský sou­krom­ník z Pra­hy³. Ze­mřel ale bě­hem vál­ky v kon­cen­t­rač­ním tá­bo­ře. Pa­ní Ber­ta de­por­ta­ci a po­byt v te­re­zín­ském kon­cen­t­rač­ním tá­bo­ře pře­ži­la.

Od 19. květ­na 1945 do 2. čer­ven­ce 1949 by­la je­jich živ­nost pod ná­rod­ní sprá­vou. Pak se zno­vu ob­no­vi­lo prá­vo vlast­nic­ké pro Ber­tu Ohren­stei­no­vou. Až kon­cem roku 1961 se stal vlast­ní­kem ob­cho­du Čes­ko­slo­ven­ský stát resp. Měst­ský ná­rod­ní vý­bor v Kut­né Ho­ře⁴. Po­sled­ní roky ži­vo­ta ži­la Ber­ta Ohren­stei­no­vá v Pra­ze, kde ta­ké 6. říj­na 1970 ve vě­ku 80 let ze­mře­la. Pře­ži­la své­ho prv­ní­ho mu­že Edu­ar­da o pl­ných 34 let a je­jí ur­na by­la při­dá­na do hro­bu je­jí­ho sy­na Ji­ří­ho.

Pozn.: historické foto – archiv GJO, Památník národního písemnictví Praha, SOkA Kutná Hora, SOka Kolín