Jiří Orten

Rosenzweigovi v Neustupově – rodiče

Josef Rosenzweig-Moir

Neustupov

Sem smavá radost dávno nezalétla:
žije se tady nějak neživě.
V světničkách nízkých příliš málo světla
a dusné přítmí leží na nivě.

Slunce tu nemá původní své síly,
takové matné, mlhou zakryté.
Slabostí všeho větve k zemi chýlí
strom vedle cesty, kterou kráčíte…1

Na­ří­ze­ním čes­ké­ho zem­ské­ho gu­ber­nia ze dne 4. led­na 1793 by­lo všech 16 kraj­ských úřa­dů spo­lu s praž­ským magis­trá­tem za­vá­zá­no vy­ho­to­vit pod­le při­lo­že­né­ho vzo­ru a po­drob­ných in­struk­cí sou­pis ži­dov­ských ro­din a po do­kon­če­ní jej ode­slat gu­ber­niu. Sou­pis ži­dov­ských ro­din v Če­chách (SŽRČ) z roku 1793 tak za­pa­dá do řa­dy sou­pi­sů ži­dov­ské­ho oby­va­tel­stva, kte­ré by­ly z po­pu­du cen­t­rál­ních ra­kous­kých úřa­dů vy­ho­to­vo­vá­ny od 20. let 18. sto­le­tí do roku 1811. V prv­ní po­lo­vi­ně 19. sto­le­tí pak na sou­pi­sy na­vá­za­ly kni­hy ži­dov­ských fa­mi­li­an­tů. Fa­mi­li­ant­ským zá­ko­nem z roku 1726 se ome­zo­val po­čet ži­dov­ských ro­din v Če­chách na 8541 a na Mo­ra­vě na 5106. Jen nej­star­ší syn ro­di­ny dě­dil po smr­ti ot­ce čís­lo tak­zva­né­ho in­ko­lá­tu (prá­vo oby­va­tel­ské, ob­do­ba dneš­ní­ho stát­ní­ho ob­čan­ství), a tím i ob­čan­skou pří­sluš­nost, a jen on se směl že­nit, a to jen když spl­nil řa­du po­ža­dav­ků. Ostat­ní sy­no­vé, po­kud chtě­li za­lo­žit ro­di­nu, se buď mu­se­li vy­stě­ho­vat do ji­ných ze­mí (do Pol­ska či do Uher), kde fa­mi­li­ant­ský zá­kon ne­e­xis­to­val, ane­bo žít taj­ně v kon­ku­bi­ná­tu. A stej­ně tak se dce­ry mu­se­ly vdá­vat do za­hra­ni­čí.

Pod­le SŽRČ (díl III., kraj Tá­bor­ský) žil v Ne­u­stu­po­vě pod fa­mi­li­ant­ským čís­lem (1) Jo­se­ph Ro­sen­zweig, vi­no­pal­ník, se svo­jí že­nou Lid­mi­lou a dět­mi. Nej­star­ší syn Jo­a­chim byl za­psán se svo­jí že­nou Fran­tisskou v Lu­kav­ci, kde mě­li ve­teš­nic­tví. Dal­ší sy­no­vé Ja­cob, Abra­ham, To­bi­as a Wolf a dce­ry Sa­leu a Katha­ri­na ži­li spo­leč­ně s ro­di­či v Ne­u­stu­po­vě2. Čtvr­tý syn Ro­sen­zwei­gů, To­bi­as, byl prav­dě­po­dob­ně Ber­ti­ným pra­dě­deč­kem. Jak vy­plý­vá z ro­dokme­nu, by­li Ber­ti­ni ro­di­če bra­tra­nec a sestře­ni­ce. Do­šlo zde te­dy k ty­pic­ké ztrá­tě před­ků, a to jak v ge­ne­ra­ci je­jich pra­ro­di­čů, tak nej­prav­dě­po­dob­ně­ji i v ge­ne­ra­ci pra­pra­ro­di­čů.

Ber­ti­ný­mi ro­di­či by­li Adolf Ro­sen­zweig (nar. 1852) a Emi­lie, ro­ze­ná Ro­sen­zwei­go­vá (nar. 1856)3. Oba po­chá­ze­li z Ne­u­stu­po­va a na­ro­di­li se do ži­dov­ských ob­chod­nic­kých ro­din. Osm­a­dva­ce­ti­le­tý Adolf a šest­a­dva­ce­ti­le­tá Emi­lie mě­li svat­bu v Ne­u­stu­po­vě dne 26. květ­na 1880. Od­dá­va­jí­cím ra­bí­nem byl dr. J. Eisner a za svěd­ky šli An­na Pic­ko­vá z Ne­u­stu­po­va a He­in­rich Ro­sen­zweig z Pra­hy. Emi­lii a Adol­fu se mě­lo na­ro­dit tři­náct dě­tí: Ru­dolf (nar. 7. srp­na 1881), Alois (nar. 14. úno­ra 1883), Ol­ga (nar. 3. led­na 1885), Ma­rie (nar. 2. dub­na 1886), Jo­sef (nar. 24. srp­na 1887), Fried­rich (nar. 28. lis­to­pa­du 1888) a ko­neč­ně Ber­ta (nar. 29. lis­to­pa­du 1890 v ne­u­stu­pov­ském čp. 63 pod hebrej­ským jmé­nem Zwie­le)4. Za „kmo­t­ry“ by­li Ber­tě Adam Pick a Moses Wr­ba, oba z Ne­u­stu­po­va. Zá­pi­sy o na­ro­ze­ní dal­ších šes­ti Ber­ti­ných sou­ro­zen­ců se v tor­zo­vi­tých ne­u­stu­pov­ských ži­dov­ských ma­t­ri­kách na­lézt ne­po­da­ři­lo.

Do obec­né ško­ly a tří tříd měš­ťan­ky cho­di­la Ber­ta ve Vo­ti­cích. Poz­dě­ji ji ro­di­če po­sí­la­li na dvou­le­tou in­ter­nát­ní ško­lu do Pra­hy. Když se z in­ter­ná­tu vrá­ti­la zpět do Ne­u­stu­po­va, po­má­ha­la ro­di­čům v ob­cho­dě se smí­še­ným zbo­žím. Ro­sen­zwei­go­vé mě­li u ob­cho­du i vý­čep li­ho­vin. Bu­dou­cí­ho man­že­la Edu­ar­da jí na­šel otec Adolf, kte­rý se s ob­chod­ní­kem Ja­ku­bem Ohren­stei­nem ze Zru­če, ot­cem bu­dou­cí­ho že­ni­cha, znal. Do svat­by se vi­dě­li snou­ben­ci pou­ze tři­krát. No­vo­man­že­lé by­li na vý­le­tě ve Víd­ni, což by­la je­di­ná Ber­ti­na ces­ta za hra­ni­ce his­to­ric­kých Čes­kých ze­mí.

Ze všech po­tom­ků man­že­lů Ro­sen­zwei­go­vých se do­spě­lé­ho vě­ku do­ži­li jen čty­ři. Jo­sef Ro­sen­zweig-Mo­ir (1887-1943), de­ka­dent­ní a anar­chis­tic­ký bás­ník, kte­rý se poz­dě­ji ože­nil do Kra­lup nad Vl­ta­vou. Vzal si za že­nu Vě­ru Eisne­ro­vou, nej­star­ší dce­ru zdej­ší­ho ad­vo­ká­ta, po kte­rém pře­vzal je­ho kan­ce­lář. Jo­sef a Vě­ra dě­ti ne­mě­li5. Ber­ti­ny se­st­ry, Ida (Hor­ne­ro­vá) a ? Ma­rie (Her­man­no­vá), se vda­ly do Pře­ro­va. A za ni­mi se z Ne­u­stu­po­va, kde pro­da­li živ­nost man­že­lům Staňko­vým, od­stě­ho­va­li před rokem 1921 i je­jich ro­di­če Adolf a Emi­lie Ro­sen­zwei­go­vi. Všich­ni Ber­ti­ni sou­ro­zen­ci a je­jich ži­vot­ní part­ne­ři ze­mře­li v kon­cen­t­rač­ních tá­bo­rech.

Pozn.: historické foto – archiv GJO, Památník národního písemnictví Praha, SOkA Kutná Hora, SOka Kolín

1RO­SEN­ZWEIG-MO­IR, Jo­sef: Za­hra­dy ži­vo­ta. Pra­ha, Knihov­na mla­dých au­to­rů, 1908.
2Sou­pis ži­dov­ských ro­din v Če­chách z roku 1793. Díl 3 – Prácheňský kraj, Be­roun­ský kraj, Tá­bor­ský Kraj. Stát­ní ústřed­ní ar­chív, Pra­ha, 2003.
3Ta­to umě­lá slo­že­ná jmé­na z rost­lin­né ří­še, Ro­sen­zweig – vě­tev rů­že, čás­teč­ně pře­šla do Čech a Mo­ra­vy z Ha­li­če, kde vlád­ní úřed­ní­ci při ur­čo­vá­ní po­vin­ných stá­lých ro­do­pis­ných jmen Ži­dů da­li vol­nost své čas­to zko­mo­le­né fan­ta­zii, čás­teč­ně by­la vý­plo­dem, a to je asi náš pří­pad, vku­su ně­mec­ké ro­man­ti­ky 18. sto­le­tí.
4že­ny ne­by­ly vo­lá­ny ke čte­ní Tóry v sy­na­go­ze. Je­jich jmé­na by­la mé­ně dů­le­ži­tá, než jmé­na mužů.
5Na své­ho strý­ce za­vzpo­mí­nal Ota Or­nest v pří­spěv­ku Za­po­me­nu­tý bás­ník uve­řej­ně­ném v Ži­dov­ské ro­čen­ce 1981/82.

Ne­u­stu­pov na do­bo­vé po­hled­ni­ci, 1906, na­kla­da­tel Adolf Ro­sen­zweig (na čel­ní stra­ně je po­de­psán je­ho syn bás­ník Jo­sef Ro­sen­zweig-Mo­ir, šip­ka ozna­ču­je dům Ro­sen­zwei­gů čp. 63)