Jiří Orten

Studium

Dne 1. zá­ří 1930 za­po­čal teh­dy již je­de­nác­ti­le­tý Ji­ří Ohren­stein stu­di­um na Stát­ní čes­ko­slo­ven­ské re­ál­ce v Kut­né Ho­ře. Po­kra­čo­va­te­lem té­to ško­ly je dnes prá­vě Gym­ná­zi­um Ji­ří­ho Or­te­na. Pri­mou, kde by­la tříd­ní uči­tel­kou Adéla Skři­va­no­vá, pro­šel stu­dent bez pro­blé­mů. V sekun­dě, kte­rou mě­la na sta­ros­ti ja­ko tříd­ní uči­tel­ka Mi­rosla­va Kur­zo­vá, ale za­ča­ly s Ji­řím pro­blémy. Hned v prv­ním čtvrt­le­tí byl po­tres­tán důtkou ře­di­te­le ško­ly za vy­ru­šo­vá­ní při vy­u­čo­vá­ní. Zhor­šil se i v pro­spě­chu, a tak se prav­dě­po­dob­ně po do­ho­dě s ro­di­či roz­ho­dl ško­lu opus­tit. Klausu­le na od­chod mu by­la vy­dá­na ře­di­te­lem ško­ly Kar­lem Mu­ží­kem 28. červ­na 1932. Ve stu­diu po­kra­čo­val na ko­lín­ském Stát­ním re­ál­ném gym­ná­ziu. I na té­to ško­le zů­stal stu­den­tem pod­prů­měr­ným. V po­lo­le­tí pá­té­ho roč­ní­ku (škol­ní rok 1934-1935) měl čtyř­ky z la­ti­ny, fran­couz­šti­ny, ma­te­ma­ti­ky a che­mie. Ce­lý škol­ní rok byl osvo­bo­zen z tě­lo­cvi­ku. Na po­lo­let­ní po­ra­dě mu by­la udě­le­na tříd­ní důtka za psa­ní ma­te­ma­tic­ké­ho cvi­če­ní při ho­di­ně fran­couz­ské­ho ja­zy­ka a za ru­še­ní při po­cho­do­vém cvi­če­ní.

Ji­ří­ho gym­na­zi­ál­ní trá­pe­ní vy­vr­cho­li­lo v ná­sle­du­jí­cím škol­ním ro­ce. Kon­cem červ­na roku 1936 byl ze všech před­mě­tů hod­no­cen do­sta­teč­ně, z fran­couz­šti­ny ho če­ka­la po­stu­po­vá zkouš­ka. Měl sní­že­ný stu­peň z cho­vá­ní. Dne 24. červ­na 1936 byl po po­ra­dě po­tres­tán do­kon­ce ho­di­no­vým kar­ce­rem (na dří­věj­ších střed­ních ško­lách uza­vře­ní žá­ka ve ško­le ja­ko ká­zeňský trest za hrub­ší pro­vi­ně­ní). Zá­pis do­slo­va ří­ká: „Pro ne­dis­ci­pli­nu ve vo­jen­ském tá­bo­ře. Ne­podro­bil se spo­leč­né káz­ni, t.j. roz­ka­zu a ná­stu­pu a na uči­ně­nou vejt­ku se hrubě cho­val. Dr. Ko­hout, tříd­ní“. Pro­to­že se ale ne­do­sta­vil k re­pa­rá­tu z fran­couz­šti­ny, do­stal con­si­li­um abe­u­n­di (čes­ky „ra­da ode­jít“). Vět­ši­nou šlo o mír­něj­ší for­mu vy­lou­če­ní, kdy vy­lou­če­ný ode­šel na vlast­ní žá­dost či žá­dost ro­di­čů, čímž si za­cho­val tvář a zů­stal „úřed­ně čis­tý“. To umožňova­lo bez­pro­blé­mo­vé při­je­tí na ji­nou ško­lu a do­stu­do­vá­ní jin­de.

Chtěl se stát her­cem, a pro­to se při­hlá­sil k při­jí­ma­cí­mu ří­ze­ní na praž­skou kon­zer­va­toř. Ne­byl při­jat, a tak ode­šel do Pra­hy, aby stu­do­val ja­zy­ko­vou ško­lu. Zá­ro­veň pra­co­val ja­ko ar­chi­vář kar­lín­ské fir­my Cre­di­ton. Na dra­ma­tic­kém od­dě­le­ní Stát­ní kon­zer­va­to­ře hud­by, kam se do­stal v ro­ce 1937, ab­sol­vo­val tři roč­ní­ky. Stu­dia pře­ru­šil kon­cem škol­ní­ho roku 1939-1940, kdy byl nu­cen kvů­li své­mu ži­dov­ské­mu pů­vo­du ode­jít, ač­ko­liv již 12. pro­sin­ce 1935 vy­stou­pil z církve isra­e­lit­ské¹.

Pozn.: historické foto – archiv GJO, Památník národního písemnictví Praha, SOkA Kutná Hora, SOka Kolín