Poslední dva srpnové prázdninové dny se nám, novým studentům gymnázia, staly opravdu důležitými. Byly to dva dny, na které budeme ve čtvrtém ročníku s jistotou vzpomínat. Dostali jsme totiž možnost zúčastnit se adaptačního kurzu. Cílem bylo poznání nových spolužáků a našeho nového třídního učitele Tadeáše Hájka a také s pro nás novými prostory školy.
Sešli jsme se ráno 30. srpna uvnitř ve škole, kde byl také zahájen program. Ze studovny, ve které jsme se průběžně scházeli a rozcházeli, jsme se přesunuli do tělocvičny.
Na začátku byla potřeba osvojit si jména. Nechyběly hravé a poutavé aktivity, které zahrnovaly i něco trochu odlišného než jen jména a paměť. Šlo o objevení první důvěry jeden v druhého a odvahy ukrývající se hluboko v nás. V týmech jsme řešili také logické úkoly, které daly někomu přeci jen pořádně zabrat.
V odpoledních hodinách byla potřeba jak pevná vůle, tak týmová spolupráce. Znavení a vyčerpaní jsme uvítali klidný večer plný povídání a socioher. Měli jsme možnost klást otázky bývalým i současným studentům ohledně všeho, co se týká studia. Po dlouhé argumentační hře jsme se kolem jedenácté hodiny připravili ke spánku, abychom byli ráno připraveni na další aktivity.
Druhý a zároveň poslední den jsme zahájili okolo osmé hodiny ráno. Po nekonečné noci ve spacáku jsme se vrhli na vědomostní hru, jejíž součástí byly různorodé úkoly a otázky. Poté přišla na řadu další aktivita, která si vyžádala snad nejvíce spolupráce ze všech. Našim úkolem bylo projít čtyři stanoviště, které nebyly vůbec jednoduché. Vyžadovaly nezbytnou týmovou práci, komunikaci a v neposlední řadě naslouchání.
Po obědě nás čekalo produkování krátkých „stomp“ představení, které jsme si navzájem předváděli. Předposlední aktivita byla spíše recesní. Šlo o štafetu, jejímž účelem bylo se pobavit.
Před úplným rozloučením proběhlo rozebírání našich obav a očekávání. Na lístečky jsme psali své myšlenky a názory na tři různá témata: obavy, třída a učitelé. Lístečky jsme lepili na tři velké papíry. Odpovědi se prošly a ty podobné nebo stejné se sčítaly. Šlo o formu menší terapie, kde bylo cílem si uvědomit, že v ničem nejsme sami a vše má řešení.
Následně jsme se rozloučili, dostali odměnu v podobě kamínku a ročenky a spokojeně odjeli domů. Své místo si v aktivitách našli vůdčí a komunikativní typy, logici, sportovci, nebo dokonce hudebníci. Věříme, že si společně strávené dva dny užili i introvertnější typy, a i ti odešli se vzpomínkami, na které nikdy nezapomenou.
Kurz byl velkým zážitkem, a proto bychom chtěli poděkovat všem, kteří se na něm podíleli a díky kterým jsme měli vůbec tu možnost se zúčastnit a překonat sami sebe. Děkujeme učitelům Ivanu Bauerovi a Tadeáši Hájkovi. Velký dík patří i Lucce, Anežce a Petrovi. Nemůžeme vynechat ani paní kuchařky. Děkujeme a těšíme se na následující čtyři roky.
Nella Hlebová, Adam Matoušek – C1B.
Fotogalerie: https://eu.zonerama.com/GJOKH/Album/10305346