„Masopust, to je den, kdy se chodí v kostýmech a jedí se jen samé dobré věci,“ říká čtyřletý Jonáš a ve svém kostýmu klauna se vesele usmívá.
„Masopust? Ty jo… tím se vyhání zima, ne?“ odpovídá na stejnou otázku, „Co je to masopust?“ sedmnáctiletý Pavel. Ale našly se i světlé výjimky: „Masopustní úterý bylo posledním dnem, kde bylo možné se pořádně najíst. A pak čtyřicet dní žádné maso, až do Velikonoc.“
Období mezi dvěma půsty bylo v minulosti slavnostní dobou, v dnešní době se však na tuto tradici poněkud zapomíná. Naštěstí máme v Kutné Hoře mateřskou školu Pohádka a taky naše gymnázium, jehož studenti (C3A) a paní učitelka Peková opět spojili síly s dětmi z Pohádky a vydali se do ulic provolávat slávu masopustu. Sešli jsme se s dětmi ráno ve školce, kde ještě probíhaly poslední přípravy na ten velkolepý průvod, svačilo se (i my jsme dostali po koblížce), malovalo se na obličej a hledaly se kostýmy. Kapela vyrazila oděná do veselých plášťů a čepic v čele průvodu, za nimi ženich s nevěstou, a v předvoji ohlašovali masopustní průvod mnich s koněm. Jako každý rok jsme postupně prošli Kutnou Horou, zastavili se u babiček a dědečků v Domově Barbora, ve Spolkovém domě, navštívili jsme mnohé krámky, Hrádek i GASK. Všude jsme dostali drobnou i větší výslužku a za hlasitého povykování a řehtání řehtaček jsme svou cestu zakončili opět v mateřské škole. Jako výslužku jsme si odnesli pitíčko a Kinder bueno, však jsme se taky všichni potřebovali po té cestě posilnit.
Přestože jsme zrovna v den konání masopustu měli pro nás tak důležité semináře, sešli jsme se v hojném počtu a převlečení do kostýmů jsme si celé dopoledne opět užili. A radost nám nezkazilo ani to, že jsme ihned po návratu psali testy, nebo prezentovali na známku v angličtině 🙂
Martina Veberová, C3A