Konec prázdnin znamenal pro většinu žáků návrat do školních lavic, ale pro několik studentů z třetích a čtvrtých ročníku to znamenalo vydat se 29. srpna za poznáním do Rumunska, přesněji do oblasti Banátu. Většina z nás tuto zemi nikdy nenavštívila, a tak jsme se všichni těšili na nové zážitky a byli zvědaví, čím nás Banát ohromí.
Cesta autobusem trvala šestnáct hodin. Během ní jsme se stihli seznámit s novými lidmi z jiných tříd, zahrát si nejrůznější hry a také trochu dospat probdělou noc. Dorazili jsme do kempu v údolí říčky Cerna, kde už na nás čekal náš průvodce Lojza. „Postavte stany a za hodinu vyrážíme,“ takto zněla první jeho slova. Náš výšlap měřil asi 11 kilometrů. Stoupali jsme strmým kopcem a lezli po žebřících až do poloopuštěné vesnice Inelet. Cestu nám zpříjemňovaly výhledy, které byly opravdu nádherné. Dále jsme sestoupali zpět k silnici, odkud nám nečekaně odjel náš vtipálek Lojza, a my tak dále pokračovali zpět do kempu po vlastních. Tam si každý uvařil něco dobrého k snědku a ulehl do stanu.
Další den ukrýval výstup na Varful Lui Stan. Skalnatý terén nám dal zabrat a někdy bylo zapotřebí lézt po čtyřech, abychom se dostali nahoru. Výhled odtamtud zakrývala mlha, jež stále klesala a houstla. Při sestupu nás zastihl déšť, a tak po návratu do kempu se všechny stromy proměnily v provizorní věšáky na promočené oblečení. Naštěstí nám Lojza uvařil výbornou večeři, a zpříjemnil nám tak večer.
Kvůli ponocování bylo vstávání těžké, ale v pondělí nás čekal spíše odpočinkový den. Navštívili jsme lázeňské město Baile Herculane, kde se spoustu z nás vykoupalo v sirných lázních, jejichž „vůně“ se linula celým městem. Celí smradlaví jsme nastoupili na lodičky, pluli dunajskou soutěskou a vystoupili v jeskyni Ponicova, kde bylo nutné přebrodit studenou vodu. Po výstupu z jeskyně nás autobus odvezl do první české vesničky Eibenthal. V prvé řadě se každý občerstvil a pak už jen odpočíval nebo sdílel zážitky s kamarády.
Následující den patřil přechodu na srbskou salaš a velkolepým vyhlídkám na Dunaj Cucuiova a Cioaca Borii. Příroda okolo salaše byla úchvatná, a tak procházka nesměla chybět. Jelikož večer nebylo zataženo jako dny předtím, tak zpívání u ohně a pozorovaní hvězd bylo opravdu kouzelné.
Středa, čtvrtek a pátek se nesly ve znamení dalších českých vesnic Rovensko, Gernik a Svatá Helena. Trek do Rovenska byl asi nejdelší a nejnáročnější z celého týdne. V Rovensku nás zastihla silná bouřka a vítr. Vzduchem létaly obaly od karimatek a stany byly úplně nažmach.
Do dalšího rána se většina věcí usušila a my jsme mohli pokračovat do Gerniku. Cestou proběhlo koupání v ledovém potoce. Zima se nám sice vryla až pod kůži, ale bylo to příjemné ochlazení v horkém dni. V Gerniku si každý postavil svůj stan a zamířil do místní kavárny nebo hospody se občerstvit vychlazenou limonádou.
Poslední den nás čekala cesta do vesnice Svatá Helena. Užili jsme si nádherné panoramatické výhledy i návštěvu další jeskyně. Terén byl pozvolný ale i trochu bahnitý. Při přeskakování bahna se někteří nevyhnuli drobnému smočení, ale to nejpříjemnější po celém týdnu chození byla nečekaná projížďka na balících slámy tažených traktorem přímo do vesnice. Právě tam naše expedice končila.
Celý týden utekl jako voda. Domů se nám vůbec nechtělo – zážitků máme nespočet a vzpomínky zůstanou navždy. Velký dík patří paní učitelce Sukové, paní učitelce Pekové a panu učiteli Sukovi, kteří nám tuto cestu umožnili. To nejcennější, co jsme si z expedice odnesli, bylo nejen poznání místní krajiny, kultury a života lidí v Banátu, ale také nová přátelství napříč třídami.
Tomáš Tlustý (C3A)
https://eu.zonerama.com/GJOKH/Album/13842996
