V pondělí 6. 9. 2021 se nás sešlo 22 žáků kvinty, všichni s krosnami na zádech a taškami plnými zásob v rukou, a mohli jsme vyrazit na cestu. Jako doprovod s námi byl pan Bartoníček, a paní Wiesnerová s desetiletým synem Kubou.
Letos byla oproti jiným rokům změna, hlavně kvůli testování na Covid – 19. Všichni negativní, ale pozitivně naladěni. 🙂
Když jsme dorazili na místo a ubytovali se, pan Bartoníček nás seznámil s náplní pobytu. Hlavní témata byla z okruhu geografie, geologie, demografie, historie, ekologie a enviromentalistiky.
Tento pobyt můžeme nazvat pracovně-vzdělávacím. Hlavní náplň byla práce v lese, a vyprávění o Jizerských horách. Práce v lese se týkala odvětvování kmenů, nakládání těchto kmenů do vozíku, a vození tohoto dřeva k chatě, kde se skládalo na hromadu, a další den sekalo a skládalo do dřevníku.
Vzdělávali jsme se každý den odpoledne. Nejvíce informací z výše uvedených témat bylo ve středu, kdy jsme šli z chaty k Protržené přehradě na Desné. Přehrada bylo vodní dílo vybudované na Bílé Desné v Jizerských horách kvůli záplavám, které tuto oblast v druhé polovině 19. století postihovaly. Během stavby však oblast postihly intenzivní deště, které budované dílo poškodily, a navíc začala první světová válka, která se promítla do kvality této stavby. Zhruba dva měsíce po kolaudaci spojovací štoly v Bílé Desné spatřili dva lesní dělníci odpoledne 18. září 1916 pramínek vytékající z hráze, ale než stihli toto nahlásit hráznému, a všechny z města evakuovat, bylo už moc pozdě. Tato tragická nehoda si odnesla 62 obětí. Další zastávkou byla osada Jizerka, která je známá pro své nízké teploty. Zde jsme se naobědvali, někteří si dali rychlého šlofíka, a poté jsme vyrazili dál. Navštívili jsme Rašeliniště Jizerky, a vyšlápli na horu Jizeru, s výškou 1122 metrů. Hora Jizera touto výškou činí druhou nejvyšší horu Jizerských hor, ta nejvyšší se jmenuje Smrk, a má o pouhé dva metry více. Cestou zpět jsme se ještě podívali na Čihadla, a zamířili zpět na chatu. Celkem jsme ušli zhruba 26 kilometrů, a všichni jsme se shodli, že nohy nás bolely hodně.
Celý tento pobyt jsme si skvěle užili, a myslím si, že kdybychom mohli, tak zůstaneme déle.
Jménem celé kvinty bych chtěla poděkovat panu Bartoníčkovi, a paní Wiesnerové, že s námi měli nervy, a celý týden se o nás krásně starali. Doufám že i další třídy, které na tento pobyt zamíří, si to užijí, stejně jako my.
Voncová Lucie V5A
I já si dovolím přidat pár vět. Jsem rád, že mohu poznat žáky i mimo školní lavice. Jak se staví k manuální práci, jak spolu vycházejí, jak se dokáží postarat sami o sebe v podmínkách, kde není vidět komfort moderní doby. A jsem mile překvapen, jak vždy obstojí. Nemohu tedy souhlasit s klišé, že dnešní děti nic neumí! Tedy díky všem, kdo vyrazili do Jizerských hor a snad si i pobyt užili. A díky za borůvkové knedlíky a koláč, byl to i gurmánský zážitek! 🙂
Roman Bartoníček